Reportáž psána na Lefkadě.

Letos jsme si řekli, že Řecko není všecko, a vydali jsme se do dosud nenavštíveného Chorvatska. Na dlouhou tisíc kilometrů cestu jsme se vydali ve čtvrtek ráno od Ostravy přes Rakousko. Snad některé poznatky budou našim čtenářům k užitku.

Dálnice: Z celé cesty vede(paradoxně) nejhorší úsek přes tradičně vyspělé Rakousko. Zvláště obchvat kolem Vídně je pořádný nervák. Ze dvou klasických pruhů jsou zde vytvořeny tři velice úzké, a tak je to opravdu zrcátko na zrcátko. Dále směrem na Graz je pěkná , i když zastaralá šestiproudovka. Slovinské a Chorvatské dálnice jsou už bezchybné, a tak jedinou nevýhodou je nesynchronní interval platnosti dálničních známek v jednotlivých státech(v Rakousku desetidenní známka oproti pouze týdenní ve Slovinsku). Snad je tato trasa dražší, než přes Maďarsko, ale dopřejte si ten luxus být za deset hodin u moře!

Ubytování: K večeru jsme dorazili k Šibeniku a jelikož jsme slyšeli vychvalovat Rogoznicu, zamíříme ještě o něco dolů na Primošten. Začíná se však šeřit, takže tady zůstáváme. Naštěstí, naše s příchodem tmy narůstající obavy, kde hlavu složit, rychle rozptylují u cesty postávající domorodci s cedulkami nabízejícími ubytování. Nemůžeme se však rozhodnout, a tak se intuicí necháme přimět k navštívení „turistického centra“ na okraji městečka. To se vyplatilo a hned získáváme za 35 eur pokoj se sociálním zařízením a teraskou s úžasným výhledem na moře, na východ i západ slunce, prostě paráda.

Primošten: Bilboardy v okolí hlásají, že "Sri na plaže, Primošten je zakon". Ať už to znamenalo cokoliv, zdejší slunění u moře je pro nás určitým zklamáním. Parkovné je dosti drahé a pláže relaxačního poloostrova vysypal nějaký šílenec sice pěkným světlým, ale také velkým a ostrým štěrkem. Co si od toho místní slibovali, těžko říct, ale ležet se na tom moc nedá, dno navíc prudce po několika metrech spadá dolů. Vyrážíme tedy raději do obchodů.

Paštikáři(?): Už při letmém průzkumu je nám záhadou, že se našinci téhle hanlivé nálepky už dávno nezbavili. Ceny jsou samozřejmě v restauracích relativně vysoké, ale v konzumech už to není tak zlé a kvalita potravin(sýrů, uzenin, pečiva, atd.) je nutno říci vyšší než u nás, jako by tam ještě nedorazila ta pravá civilizace a s ní spojené snižování výrobních nákladů, které z kdysi chutných věcí dokáže udělat pouze "poživatelnou hmotu". Zkrátka, vozit si jídlo do Chorvatska je nesmysl, je to tu čerstvé a dobré.

Šibenik: Na výlet a také na pořádné tržiště se vydáváme do nedalekého a nádherně starobylého Šibeniku. Lidé jsou milí, někdy šibalové, jenom vše je jaksi ne úplně rozvinuté, lehce zanedbané, chybí tomu čilý podnikatelský ruch a pestrost života dobře nám známá z různých řeckých letovisek. Proto se vydáváme dál na Vodicu.

Vodica: Zde nakonec nacházíme pro tuto sezónu své útočiště. K městečku přilehlé "mořské koupaliště" a jeho výborná dostupnost a infrastruktura nám zcela vyhovovaly. Nedohledná pláž, sice oblázková, ale alespoň byly oblé, přilehlý parčík plný barů a restaurací s dobrými cenami a kvalitou služeb, dokonce i s dobrým pivem(nejlepší je Ožujskoje), vstup do vody většinou velmi mírný, moře s vlnobitím, holky nahoře bez, zkrátka vše, co si můžete v takovém letovisku přát. Při bližším průzkumu městečka jsme objevili také sushi bar(jenže nebylo kde zaparkovat), řecký gyros(ta chuť tam ale scházela) a množství obchůdků. Je samozřejmě věcí diskuze, nakolik je právě toto správné, ale splňuje to standarty, které asi běžný dovolenkář očekává.

Místní kolorit: Jelikož doma v Karviné vidíme policejní auto zhruba co dvě tři minuty(nebo mám prostě smůlu), s povděkem kvituji, že stejně jako v Řecku to tady není policejní stát. Nicméně, řidiči v obcích až úzkostlivě dodržují max. povolenou rychlost, takže kdo ví. Velmi sympatické jsou také místní grilovačky - u cesty stojící velké plechové bedny naplněné dřevěným uhlím, nad kterým se opékají celá selátka nebo jehňátka. Rovněž hotové místní speciality ze supermarketu čevapi a pljeskavica, čili čevapčiči a hamburger, chutnají výtečně. Pršut( sušená šunka) je samostatnou kapitolou a ve Vodici mají i specializovanou prodejnu, čím starší, tím lepší(a také dražší).

Celkové hodnocení: Chorvatsko nás velmi příjemně překvapilo. V ovzduší je cítit pohoda, infrastruktura se, jak se zdá, zdárně rozvíjí. Poteciál je zde obrovský, je to takové poloviční a vzhledem ke stávající krizi možná i tříčtvrteční Řecko.